Muž je citlivější na obdiv, méně na soucit. Není-li hysterický muž obdivován nějakým salónem, prohlásí členy salónu za tupce a běda, pokud žena některého z jeho členů nezatratí.

   Podhoubím hysterického muže je rovněž mechanismus - urazit se a pak se usmířit, ale hysterického muže těší spíše usmíření typu byzantského, usmíření s pokořením a doprošováním. Trucovitost hysterického muže je více zlá než u ženy a více mstivá.

   Do očí bijí jeho velké milostné proklamace. Nepláče, ale dokáže se vemluvit do nepřiměřeného patosu, kdy působí, jako by byl opilý. Káže o milostné zradě, o zradě na sobě, který dal do vztahu vše, co v něm bylo.

   Většinou si potrpí na nějakou svou vybájenou genialitu, na něco, v čem se prohlásí za úžasného, a toto něco je u něho nedotknutelné.

   Hysteričtí mužové jsou zoufale bázliví, ale vnucují svým partnerkám obraz o své velké statečnosti. Uražený "silný" muž budí dojem, že odejde za oceán, a nemá přitom odvahu přejít ulici, aby se náhodou nestalo, že by nebyl zavolán zpět.

   Jeho zevní a nejnápadnější symptomy jsou: přezíravost, nadutost, nemá přítele (popřípadě jej ustavičně mění), je samolibý, urážlivý. V prvních měsících lásky je přecitlivělý, "absolutní", nekompromisní, neústupný. Do přízně se dokáže vemluvit i pláčem (vpláče se do zájmu dívky), strhává pozornost nějakou okázalou šlechetností či genialitou, kterou všude nastrkuje, na niž je přecitlivělý, je nesympaticky zaujatý sám sebou.

   Oproti ženě je muž v žárlení systematický, precizní a úskočný. "Chci znát pravdu!" křičí žárlivý muž a věří tomu, že jakmile ji pozná, přestane s žárlením. Chorobně žárlivý muž s žárlením hned tak nepřestane.

   Chorobně žárlivý mladík se již při prvních schůzkách projevuje žárlivecky a pronáší temné pohrůžky, že by nikdy nesnesl, aby...

   Chorobně žárlivý muž je dvojí. Ten, který žárlí ustavičně a rychlým krokem se ubírá k okamžiku, kdy ženu poprvé uhodí (chorobně žárliví muži vždy bijí své manželky), a pak ten, který je vždy několik měsíců vzorným tatínkem, a pak vybije z rodiny vše dobré, co tam v měsících klidu zasil.

   K chorobné žárlivosti nelze počítat situační žárlení, vedoucí k nějakému výbuchu, ale které skončí, aniž by si muž učinil jasno. Mezi chorobné žárlivce nelze počítat muže, jehož lze snadno ukonejšit, uchlácholit, ubezpečit.

   Jsou muži, kteří odhalí-li skutečně nevěru své ženy, už se nikdy nevzpamatují. Muž se hroutí, chřadne a stává se z něho buď divná srdcervoucí sušinka nebo zahořklý nasupenec.

   Chorobně žárlivý muž se musí léčit.

Erotoman

   Pravý erotoman nezná odpočinek. Každodenně bičuje svůj organismus k vypětí, jež mu posléze už ani nepřináší požitek. Vybírá si ženy bez valného uvažování, nehledí ani na vzhled ani na věk, ale jako člověk žíznivý pije z jakékoli nádoby a cokoli.

   Mnoho lidí, kteří se špatně vyznají v temné problematice chorobných vášní, považuje za erotomana muže, který vyvrátí vrata, aby se dostal ke své milované. To ovšem není erotomanie, jen vybičovaná sexuální agrese prorážející si cestu k dívce, která přečasto prchá jen proto, aby tloukla právě na hroty oné sexuální agrese.

Alkoholik

    K zlostnosti, zlosti a vzteku má muž velmi blízko, zvláště pokud si může dovolit výbuchy bez větších následků. Chorobná zlostnost začíná tam, kde muž nehledí na následky a zařádí si, byť jej to stojí zaměstnání či manželství či zdraví či život.

   Malí vzteklounci jsou velcí rozmazlenci, kterým rodina prostě nestojí za to, aby se ovládali. Malí vzteklounci proto také nejsou mužové duševně choří, protože sledujete-li je pozorně, zjistíte, jak ostře rozlišují, kde mohou a kde nemohou ukázat své velké umění.

   Civilizovaný vztekloun našich dnů prožívá své "krásné" chvíle, když je doma sám, protože nejsou-li doma děti ani manželka, muž se co chvíli bolestivě uhodí do holeně, řízne žiletkou, někam mu upadne docela malinký, ale zato důležitý šroubeček. Ženy ani příliš nevědí o tom, co se jejich manžel navzteká, když je doma sám.

   Chorobný vztekloun reaguje jak na maličkost, tak na vážnou věc zlostí, kterou nekoriguje, tak, že se dopustí buď jen závažné slovní nebo i brachiální čili pažní agrese.

   Jsou dva druhy chorobných vzteklounů, jedni se po agresi plazí po zemi a prosí v slzách o odpuštění, druzí tvrdí, že se ničeho tak moc nedopustili, což tvrdí proto, že si své jednání v agresi zcela nepamatují nebo je popírají. Obojí jsou však vzteklouni chorobní, a proto je nelze ani kárat, ani napomínat, ani nelze žádat nějaká ujištění, ale lze je výhradně jen léčit.

   Obavy z nemoci, ustaranost, nedostatek aktivních zálib, to vše v muži vyvolává leckdy zcela zvláštní, jakési "chronické vzteklounství", věčné a neutuchající. Z muže otráveného vlastním sebepozorováním, jakož i z muže příliš doma "převařovaného" se nám vyvine jedna z nejhorších mužských bytostí vůbec, totiž chronický nasupenec.

   Tito muži postrádají vřelost a dobrosrdečnost. Nedokážou se radovat způsobem družně veselým, ale spíše po svém, a to způsobem, v němž převažuje ironie a sarkasmus.

   Nikdy neřekne ženě, že ji má rád, nekupuje květiny, a když, tak nejvýše několik prvních schůzek. Většinou je zaměřen technicky a hra ho baví jen v případě, že jej vzrušuje. V sexuálních projevech je až cynicky rozkošnický a pohlaví užívá opět se svou chladnou racionalitou jako hygienického zařízení nebo jako prostředku k oživení. Svým chladem a netečností provokuje hysterické ženy. Vše je marné, protože chladně netečný muž odpovídá s krutým a promyšleným cynismem. Jeden z nich mi říkal: "Když moje manželka huláká, poslouchám ten řev jako hluk vodopádu. Slova neposlouchám."

   Chladně netečný muž nerozumí jiným lidem nežli zase jen chladně netečným.

   Sám jsem měl možnost zažít netaktnost chladně netečného fyzika, který před velkou společností řekl, že když své ženě vysvětluje, jak se má zacházet s automatickou pračkou, má stejný pocit, má stejný pocit, jako když  se Jules Jouy zabýval myšlenkou, co se děje v hlavě telete, které pozoruje ohňostroj. Nechápal, proč žena odešla plačíc a proč se společnosti tak trochu zadrhl dech.

   Chladně netečný muž je pracovitý a je ochoten zcela racionálně manželce za všechno platit. Hlas jednoho z jejich řad: "Pane doktore, jsem kdykoliv připraven platit své ženě i za soulož. Proč ne? Zvláště pokud jsem jí odporný, jak sama říká, a pokud se musí přemáhat.

   Pro svou nehorázně cynickou netečnost dokážou být hvězdami part a skupin a vyhledávanými partnery.

   V zaměstnání chladně kalkulují a jsou chladně vypočítaví. Nesnesou nějakou nespravedlnost (jsou až "krutě" spravedliví), odmítají vše naivní a zbytečné a nikdy se nenadchnou pro nic, co zavání nekonkrétností. Jsou vždy málomluvní, zdrženliví, trochu záhadní a trochu děsiví.

   Pokud si je vezme rozumná žena, je nejlepší, jde-li jim z cesty a nepustí se do boje o jejich převaření. Mají svou cenu, protože jsou spolehliví, čestní, pracovití.

   Je to muž neustále hořekující nad tím, že se jen marně snaží, plichtí a dře a že to všechno je k ničemu, protože to všechno vezme čert, voda, čas. Manželce vnucuje roli muže, což žena nesnáší, pokud je jí tato role jen tak spontánně složena k nohám. Nutí ji k protestnímu a mstivému jednání.

   Je vrcholně nerozhodný, protože v jakémkoli řešení situace vidí ohrožení. Manželce ustavičně vyčívá, že je lehkomyslná, že je hloupá, protože předem nevidí všechny ty katastrofy, které se na rodinu ženou. Nepoplakává, spíše je bázlivě nasupen.

   Nalézá porozumění u ženy přecitlivělé. Dostane-li se do rukou energické ženy, je převálcován do únosného muže, který si jen v koutě pošeptává své katastrofické předzvěsti. Zůstává často svobodný, a tu a tam se stává kořistí hysterické ženy. Ta jej pak bije, kope, polévá vroucí vodou (ani slovo nepřeháním!) a chce z něho vytlouci opravdového chlapa.

   Má být co nejdůsledněji odstaven od výchovy dětí, protože do nich imputuje pesimismus, nikam je nepouští, potlačuje v nich sebevědomí.

   Již v mládí se projevuje jako mladík plachý, bázlivý, otročící silnějším kamarádům nebo zůstávající v samotě.

   Některé ženy nadávají mužům, že jsou líní, protože dokážou po své práci lenošit a jen tupě zírat. To není lenost, ale lenivost. Téměř každý muž je lenivý.

   Chorobně líný muž není schopen soustavně pracovat ve svém zaměstnání a uléhá nikoli poté, co porazil strom, ale poté, co ráno vstal z postele. Skutečně líný muž má pro svou lenost přesně rozpracovanou výmuvu:

- nemohu chodit do práce, protože nesnáším lidi kolem sebe

- nemohu chodit do práce, protože nesnáším, aby mě někdo komandoval

- nebudu dřít za pár šestáků

- mám teď "v pácu" něco lepšího

- jsem nemocen

   Špína u muže (tak, jako to je u ženy) neurčuje vztah k práci. Někteří líní muži se dokážou celé hodiny koupat, parfémovat, česat, holit. A chlap dříč musí být nejednou dovlečen manželkou do koupelny, vydrhnut, osušen a zasypán.

   Je-li lenost muže jen důsledkem lehkomyslnosti a nedostatku odpovědnosti, lze ho zachránit, když narazí na tvrdou hospodyni, která mu nahradí nedostatek svědomí a vyžene z hlavy lehkou mysl.

    Tímto způsobem ovšem nelze zachránit chorobně líného muže, protože ten se vzepře jakkoli ostré hospodyni. Je.li mu vyčítána lenost, je vulgární, sprostý, surový.

   Opovrhují i zdravou kariérou, a proto kariérismus (i ten zdravý) pomlouvají štítivě a důrazně. V časném mládí namlouvají svým dívkám, že v budoucnosti odejdou někam daleko, kde dosáhnou závratných úspěchů.

   Jeho ideologií je celoživotně prosazovat to, co má být.

   Dbá na svou čest a důstojnost a zná meze, které nesmí překročit ani nejlepší přítel. V čiré a ostře vyhraněné formě muže úředníka zjistíme i sklon ke konzervatismu oblékání, perfekcionismu v práci a vyžadování přesnosti a dochvilnosti v domácnosti. Děti vychovává důsledně a cílevědomě a nezřídka napáchá na jejich duši nesmazatelné škody, protože v nich posiluje úzkostnost. Narodí-li se mu syn frajer, pak se s otcem úředníkem celý život nemají rádi. Nemá smysl pro lidské slabosti a nerad je odpouští, protože je skutečně přísný nejen k druhým, ale i k sobě.

   Častým zvykem muže úředníka je, že neustále chodí po bytě a zhasíná zbytečně fungující spotřebiče. Vypíná na sobotu a neděli ledničku, čímž někdy podráždí i šetrnou ženu k protestu. Znal jsem velmi lakotnou ženu, kterou přehnaný lakomec úředník dohnal k nešetrnosti, ne.li k utrácivosti.

   Muž úředník vede většinou přesnou evidenci příjmů a výdajů v domácnosti, a to bez ohledu na to, zda je povoláním frézař či sochař. Pokud pro to žena nemá smysl, to jest pokud nejde o čirou ženu hospodyni, štve ráda tyto muže tím, že vede účetnictví nepořádně. Vytříbený muž úředník je schopen evidovat i haléřové částky.

   Nemá rád hobby a většinou jej nepěstuje. A když, pak opět hobby, které podporuje jeho smysl pro preciznost. Jsou rádi filatelisty, sběrateli "něčeho pořádného a poučného". Právě proto má dostatek času, aby rodinu cepoval, sekýroval, napomínal a poučoval. 

   V rozhodování je váhavý, vše důkladně promýšlí a dokáže strávit několik hodin nad tím, jak se pojede v sobotu k tetičce do Berouna.

   Nedokáže být záletný a pouze v opilosti se vystavuje nebezpečí nějakého velkého manželského průlomu: odmítá totiž většinou alkohol, protože se v opilosti mění a je schopen provést nerozvážnost.

   Z hlediska jistoty a trvalosti manželského svazku je spolehlivý, protože se skoro nikdy nerozvádí. Odhalí-li nevěru ženy, je mstivý, krutý, na dlouhou dobu se zatvrdí a nezřídka z toho onemocní. Jeho pečlivost v něm vyvolává sklony k žaludečním a dvanáctníkovým vředům, přetlakové nemoci a srdečnímu infarktu.

   Vím o čtyřech dále zostřených variantách muže úředníka.

   Dlouho jsem nevěděl, kam tyto muže zařadit. Přicházeli a přicházejí do poraden a předkládají projevy své lásky - básničky, alba fotografií přepečlivě vyšňořená a všelijak domalovaná, stohy drobných pozorností, jimiž častovali svou ženu, a především ovšem nekompromisní a nesmiřitelnou teorii o lásce.

   "Přeji si, aby to bylo hezké, krásné, abys ve mně viděla muže, který tě opravdu miluje, slyšíš, opravdu!"

   A pak na mě upřou zrazené oči a svěří se, že je manželka podvádí. Jsem přesvědčen o tom, že patří do rodu "úředníků". Lásku chápou zcela byzantsky jako nadřízený úřad, jemuž je nutné se podřídit, a kdo se mu nepodřídí, je hoden zatracení.

   V den výročí svatby připravují velkolepá překvapení, byť trochu dětinská, při nichž je nutné tvářit se vážně a neposkvrnit okamžik slavnosti. Pohlavní akt považují za dovršení lásky milostné, ale jejich představa o lásce uražena nějakou prostou a zdravou neomaleností, žádají, aby žena prosila za odpuštění. Neustále vysvětlují podstatu své pravé lásky a znám případ, kdy "úředník poeta" svou ženu zkoušel ze znalostí pravé lásky. Kladl otázky a ona musela odpovídat.

   Jak vidím, tak skoro v každé ženě vyprovokují světáctví, lehkomyslnost a cynismus jako protest na jejich milostné kazatelství.

   Je to jediný typ normálního muže, který je i v manželství upovídaný.

   je to muž trpící zvláštní formou nadutosti a nafoukanosti a hrající si na frajera světa. Ovšem oproti frajerovi v pravém slova smyslu postrádá velkorysost a není schopen riskovat. Má v těle pravou úřednickou poslušnost, ale přestírá granda, především tím, že se vytahuje.

   Nikdy nejde do nějakého boje, ale vždycky ví, jak by všechno zařídil, kdyby dostal věci do rukou. Je malicherný, lakotný až lakomý, ale pokouší se vystupovat tak, aby tyto vlastnosti nebyly patrné. Pracuje poslušně a pak se doma chlubí tím, jak se "starým" v práci zatočil, že všichni koukali.

   Některá opravdu fajn holka ho neprohlédne a podlehne jeho řečem. Za rok jej vykopne nádherným obloukem, protože reálná a fajn ženská nesnese právě tento druh muže. Skončí většinou u žen s nižší inteligencí a tady může najít svou vysokou seberealizaci u ženy, která jej dokáže celý život obdivovat.

   Jako jediný z typu muže úředníka se tu a tam pokouší o zálet. Pečlivě stahuje snubní prstýnek, tají manželství a velmi často v posledním okamžiku "ucukne", obávaje se důsledků možného otěhotnění slečny, popřípadě toho, že by mohl být slečnou vydírán. Zatímco i čistná varianta muže úředníka je při správném výběru partnera společensky kladná, jsou tito frajeři jen komičtí, ale nic víc.

   Ráznější ženy z nich někdy razantním způsobem vykřešou frajerství a vykopají z nich normálního chlapa. Myslím, že je správné, aby si je braly ostré hospodyně, které je hravě zvládnou, a tím jim vlastně pomohou.

   Kontroluje, sekýruje, napomíná, je ustavičně vzteklý a věčně nespokojený. Odmítá jakékoli aktivní záliby jako nesmyslnou zbytečnost, a proto v nadbytku volného času kontroluje povinnosti druhých. Dokáže zkazit každou radost manželce i dětem.

   Na počátku je to člověk, který vidí svět ve zlých barvách a budoucnost nazírá vrcholně pesimisticky. Z logického hlediska nepostrádají úvahy těchto mužů na komičnosti.

   Zahořklý dozorce vyslechne návrh manželky, aby se jelo na dovolenou do Bulharska. Od toho okamžiku začne vidět v Bulharsku ohrožení všeho, co ji jen lze vymyslet. "Bude tam vedro, kdo ví, jestli tam nejsou komáři, mohlo by tam i pršet, kdo ví, jaká je tam strava, děti nebudou poslouchat a některé se utopí v moři, bude to jen samá starost. Vy samozřejmě nedokážete nic jiného, než si na mě vymýšlet starosti, jako bych jich neměl dost."

   Manželka posléze ochabne a řekne, že se tedy nikam nepojede. Druhý den uslyší, že děti potřebují slunce, proč vlastně pracuje, když z toho nic nemá, že už ho nebaví věčně jezdit k rodičům do Tábora.

   Nasupenost si uvolní ve vymýšlených kontrolách.

   V práci je většinou buď podlézavý nebo prezíravý. Zlost zacílí bez ohledu na jakoukoli spravedlnost tím směrem, kde neočekává sílu a odpor.

   Už od puberty se vyznačuje vlastnostmi, které si ponechává celý život: mimořádnou pílí a svědomitostí, čestností a důsledností, pečlivostí a vysokou odpovědností, trvale vysokými nároky kladenými více na sebe než na druhé. Od puberty je kategorický, nekompromisní, přesný.

   Vzbuzuje maximální důvěru, a proto se velmi často stává potravou ofenzívních variant hysterických žen, které jej i z jeho pečlivostí pozřou jako párek s horčicí. Pak skončí jako indolentní dobrák, i když je v zaměstnání šéfem velkého oddělení.

   Je to mimochodem typ nejvíce inklinující k melancholii, protože ho jeho vlastnosti pochopitelně nevybavují dostatečně pro náš svět nahodilých improvizací.

   Ideálním spojením je vzorný chlapec a vzorná hospodyně. Nedostatkem vzorných chlapců je nízká sexuální aktivita a velké neutuchající nadšení pro práci, které bývá jejich koníčkem. Neznám spojení vzorného chlapce s vyhraněným typem ženy sportovkyně. Tyto dva typy lidí se prostě neberou.

   Vzorný chlapec není typem stupidního muže úředníka, je méně váhavý, podstatně méně šetrný. O pole rodinné ekonomiky nemívá zájem a rád je přenechává manželce.

   V bezpečném závětří osobnosti úředníka hledá průniky do hry, která by vyšla. Nelze říci, že by neuměl prohrávat, ale prohrál by nerad. Hledá hru s minimálním rizikem nebo bez rizika.

   Když tento muž, který čekal na svou příležitost, náhodou prohraje, pak je smutný, ale nemstí se, jen někdy trochu nadbytečně obtěžuje hořekováním, naříkáním a bědováním. Pokud vyhraje, pak krátce zajásá, ale hned si vyčítá, zda to nebyla přílišná rozmařilost, nemorálnost či dokonce nezákonnost. Nemá z výhry tu pravou radost hráče.

   Jinak řečeno opět řečí atlasu hub, je to muž vynikajících vlastností, spolehlivý se smyslem pro humor a po malém povaření ztrácí jakoukoli škodlivost.

Je to zvláštní druh muže hráče, který jakmile prohraje, stane se úředníkem a jako muž úředník dále jedná.

   Jsou vysoce citliví na svou osobní nedotknutelnost, prestiž, falešnou důstojnost. Nacházejí vysoké zalíbení sami v sobě, považují se za nedostižné a každý, kdo je překoná, je hoden opovržení, prokletí a zatracení. Jejich okouzlení sebou samým je tak veliké, že jsou si jisti vítězstvím, ale ne jako riskéři, kteří věří ve vítězství z čiré lehkomyslnosti, ale jako feudálové, dělající si na vítězství nezadatelné právo a nárok.

   Je muž nebezpečný, nesympatický, i když může působit vlídně a elegantně. Dokáže nebezpečně vyhrožovat a výhrůžky plnit. V tom se podstatně liší od čirého muže úředníka, který většinou nebudí nadbytek sympatií, ale je to muž ve své podstatě férový, protože nic neprředstírá. Svou lásku k pořádku proklamuje jako nezbytnost neporuchového chodu lidské společnosti a otevřeně přiznává antipatii k manýrám hráče.

   Hráč, který neumí prohrávat, má v těle nezkrotnou chuť si zahrát, ale zároveň dostatek špatných vlastností k tomu, aby hrál nečestně jakmile cítí prohru, nebo aby změnil svou životní ideologii a mravní normy v okamžiku, kdy prohraje. Patří sem všichni kariéristi v tom špatném slova smyslu, podrazníci, lidé prodejní, donašeči i takzvaní "křiváci".

   ,,

   Pomalý, důkladný, svědomitý a při tom puntičkářský, kantorsky karatelský a mentorující. Mísí se vloha technická a úřednická. Velmi spolehlivý manžel, značně samotářský, převážně pracující na svém obydlí. Zakládá si na své poctivosti, přesnosti a spolehlivosti. Tyto vlastnosti vyžaduje od manželky i dětí.

   V požitcích značně zdržedlivý, šetrný, spořivý.

   V zaměstnání se stává mistrem nebo faktickým technickým úředníkem, vedoucím středního a středně vyššího stupně. Na nejvyšších stupních, kam bývá jmenován pro svou spolehlivost ovšem přece jen selhává, protože nesnese neurčitost v řídící práci.

podle "Klíč k výběru partnera pro manželství" Miroslava Plzáka

   Pestrá a nikoli nevýznamná skupina šikovných řemeslníků a faktických techniků hledajících náležité trhy pro své výrobky. Muž tohoto druhu je prototypem čilého meloucháře v tom dobrém slova smyslu, který nikoli během práce, ale po práci obohatí svou prací stůl rodiny.

   Vysoké procento hráčské vlohy z něho činí muže poněkud promiskuitního čili eroticky nebezpečného.

   Řečeno opět řečí atlasu hub: Je to přitažlivý a výborný muž, ale nezkrocen je nebezpečný a zneklidňující. Dá se o něm říci, že podnikavost je u něho krocena přece jen také přičinlivou a spolehlivou prací. Čím více převládá hráč, tím hůře jej lze zkrotit do hocha hodného a poslušného.

Je typem vědeckého pracovníka obdařeného důkladností a obětavostí technika a zaujetím hráče. Jde za cílem nejen hrou, ale i dlouhou přípravnou činností, prací a dřinou. Je to technik zvídavý, hledající, pátrající.

   V jiné úrovni je to muž pracovitý a rozumně podnikavý. Tedy muž postrádající velkou naivitu technika, vyváženou konkrétností hráče. Technická důkladnost je vložena do hry o existenci nebo do hry o ženu.

   Je to typ progresivního muže s dobrou perspektivou, který ani příliš nenudí, ani příliš nezneklidňuje. Hráčská vloha zbystřuje pomalost technika a zároveň jeho důkladnost zpeněží.

   Důkladnost, solidnost a přitom praktičnost jsou vlastnostmi muže, které jej staví dosti vysoko. Nemohu se ubránit řeči atlasu hub - muž tohoto druhu je výborný a jakostní.

podle "Klíč k výběru partnera pro manželství" Miroslava Plzáka

Hraje svou hru v ruchu "předpokojů a salónů". Je vysoce společensky družný, hybný, okázale ležérní a zdánlivě povrchní. Jiskří humorem a pokud jim jiskří, je většinou v akci čili na tahu. Někdy své jiskření trénuje i tam, kde právě nehraje svou hru.

   Nesmí být zaměňován s mužem hysterikem, ač k němu má blízko na teoretické úrovni. Hysterický muž se cpe do pozornosti davu a salónů trapně, naivně, okázale a nabubřele. Salónní stratég dokáže být ve skromném pozadí a pokud je to nutné, dokáže vytleskat na pódium salónu muže, jehož chce ztrapnit.

   Na poli milostně erotickém je většinou nevěrný, dokáže propojit pole ekonomické a milostné tak, aby sloužilo jeho cílům, přesněji cílům jeho hry.

   S mužem hráčem se žena nikdy nenudí, zůstává dlouho v submisivní pozici, a proto se pro něj dlouhá léta trápí. Životně úspěšné intelektuálky se mu ale dokážou přisát na hrdlo a pěkně z něho těžit, a to proto, že muž hráč jen zřídka pojídí plody svých úspěchů. V tomto ohledu je do jisté míry až společensky debilní, protože dokáže vyhrát velkou věc a předat ji manželce, která mu celou tu dobu hru kazila a stála mu v cestě.

Londonovský typ muže, který hraje sám. Buď je úplně sám, nebo má jen několik přátel, ale nejvýše jediného důvěrníka.

   Zná údobí rozmýšlení, zvažování a pak údobí boje či lovu. Málo mluví a o svých plánech se neradí. Radí se jen o dílčích proporcích tak, aby si nikdo neudělal obraz o tom, co chystá. Do káže být i družný. Dav jej děsí, pokud jej nepotřebuje ke svému plánu. Je životním optimistou a čiší z něho jistota.

   K ženám je přezíravý a tím je láká. Nelze jej zvládnout a hysterická žena kvůli němu obvykle páchá sérii sebvražedných pokusů. Žena hospodyně říznutá intelektuálnou je pochopí a dokáže s nimi prožít dobrý život, protože je s nimi sice ticho, ale není s nimi nuda.

   "Osamělý lovec" má za své loviště skoro výhradně jen pole ekonomické. Osamělý lovec žen je vzácně se vyskytující variantou hráče, který bez vytahování a potlesku davu kosí ztepilé krasavice jak jarní osení. Je ovšem pravda, že narazí-li "osamělý lovec" na ženu, kterou chce pro život, tak ji obyčejně získá, i kdyby ji před ním zakopali do země.

   Na "osamělém lovci", tak jako na muži hráči vůbec, je nekoněčně sympatické, že neskuhrá, nedá se otrávit a nezahořkne. Je zajímavé, že znejistí jen tenkrát, pokud jej zaskočí nemoc. Tam vycítí protihráče, jehož tahy nedokáže předvídat a který umí střelit nemilosrdně a hluboce pod pás. Osamělý lovec nedůvěřuje lékařům a nemá je rád. Muž úředník lékaři věří a vůbec ctí aureolu vědy.

Muž hráč je muž milující nejistotu hry, přesněji řečeno muž vyhledávající nejistotu každé hry. Hra je hrou tenkrát, pokud mi výsledek není v jistém okamžiku znám, tedy pokud je předem neurčitelný, nejvýše s jistou pravděpodobností předvídatelný. Muž hráč lne k improvizaci. Cíl muže úředníka je zákon toho "co se má", a proto muž úředník prahne po pochvale, uznání, kdežto muž hráč vyznávající nejistotu hry prahne po výhře, úspěchu.

   Hra vyžaduje protihráče a protihráč je sice nepřítel, ale přece jen nepřítel, který je ochoten si zahrát. Proto nepřítel není skutečným mužem hráčem nenáviděn. Muž úředník zná nenávist vůči tomu, kdo narušuje řád, a zvláště pak vůči tomu, kdo tím, že narušuje řád jej zároveň ohrožuje. Muž hráč dovede nepřítele v krajním případě zničit, ale většinou jen tenkrát, je-li i toto zničení součástí hry. Je ostatně také všeobecně známo, že na celém světě panují jisté nezřetelné sympatie mezi členy pátracích oddělení a členy těmito odděleními hledanými. Jako mnohaletý znalec z oboru soudní psychiatrie mohu toto tvrzení potvrdit, protože si nepamatuji, že by obviněný nějak zvlášť pomlouval svého vyšetřovatele.

   Muž úředník trestá toho, kdo dělá to, "co se nemá", kdežto muž hráč trestá toho, kdo nehraje fér.

   Hráč podnikatel nevydrží dlouho v poklidném zaměstnání, jehož činnost je bez vzrušení. Pak hledá, nejde-li to jinak, jak by unikl někam, kde by jeho nadání bylo dostatečně využito.

   Pokud je muž hráč zaujat polem milostně erotickým, stává se z něho hráč záletník. Své milenky nemění, ale přibírá.

   Muže hráče poznáme už v mládí podle jejich podnikavosti, čilosti a zdánlivé nespolehlivosti.

   Je to civilizovaný technik zaměřený celou svou technickou bytostí na rodinu a domácnost. Opravuje byt bez ohledu na to, zda to umí či neumí, protože když to neumí, tak se to většinou naučí. Stále hledí někam do rohu kuchyně nebo na strop obýváku a "špekuluje", jak by co vylepšil, dostavěl, zboural a zase postavil.

   Musí být chválen a někdy se zdá, jako by vše dělal jen proto, aby byl především pochválen (proto nešetřit chválou!). Postupně se čím dál tím víc pouští do odvážnějších a odvážnějších adaptací v bytě, až jednou šokuje rodinu tím, že se sám pustí do stavby rodiného domku. Dokáže takový domek stavět deset let i více.

   Nevelké zaujetí pro pohlavní život jej neodvádí od péče o domácnost. Není úplně ideálním manželem, protože nedokáže vůbec vychovávat děti, nestará se o ně a někdy se zdá, jako by je měl jedině proto, aby mu držely hřebík nebo kladivo.

   Nerad chodí do společnosti, mnoho toho nenamluví a již v práci se těší na to, co udělá doma.

   Doporučuji udělat mu z jednoho pokoje dílnu a pak s ním lze prožít klidné, až téměř posvátné manželství.

   Je to vážný a zaujatý muž, pomalý a důkladný. Nežli něco udělá, dobře si vše prohlédne, okoukne, promyslí a pak se do toho dá. Vzor píle, vytrvalosti, důslednosti, spolehlivosti a důkladnosti. Zakládá si na tom, aby byl ctěn a uznáván.

   Od manželky vyžaduje chválu a jásání nad hotovým dílem. Nesnese nepořádek a dokáže rodinu seřvat. Brzy se uklidní a odejde do komory, kde pokračuje v díle.

   Nesnese citovou okázalost, nějaké třeštění odvrhne jako nepotřebné a zrezivělé kleště. Hlučnou ženu umlčí všemi dosažitelnými prostředky. Je to pán domu, ale pán, který se pro rodinu dře jako mezek.  Už v "Manželském judu" jsem popsal jeho schopnost postavit rodinné domky synům, dcerám i vnukům.

   Hysterické ženě nahání hrůzu hned od počátku a jen zřídkakdy se nějaké hysterické mladici podaří jej pobláznit. Pak jen zcela ojediněle ohne šíji a trpí pod jhem hysterického řádění. K lékaři nejde, a proto ho záhy skolí infarkt nebo mozková mrtvice.

   Ženy sportovkyně se mu rovněž k vlastní škodě vyhýbají, ale s ženou hospodyní vybuduje ráj na zemi. S despotickou hospodyní se někdy pohádá do krve, ale přece jen se zase rychle uklidní.

   Přepůvabné stvoření, vesele naložené, rozesmáté, upřímné, prosté a odevzdané. Přimyká se k ženám mateřského typu, teda hlavně k hospodyním, které, pokud moudře odhadnou jeho neškodnost, si ho chovají jako v bavlnce.

   V motorech a motorcích leží ustavičně. Má rád vláčky a technické hračky od okamžiku, kdy dorůstá jeho syn. Někdy nutí i dceru k technickým hračkám (marně!). Lze jej snadno obelstít a ženy ho často podvádějí, pokud na takových věcech mají zájem.

   Nepříjemnosti života považuje za samozřejmost, a proto postrádá sklon rozčilovat se a zařádit si, což "technik" jinak dokáže.

   Hysterické ženy po dětinovi tu a tam chňapnou jako po poslední záchraně.  On se pravému řádění hysterické ženy diví jako zajímavosti a dokonce je schopen ji sledovat ze svého technického hlediska:"Nechápu, jak dokáže prolézt oknem ze špajzu do koupelny, měřil jsem to a pořád mi to nějak nevychází."

   Jeho sexuální aktivita je buď hodně nízká, nebo hodně vysoká. Většinou je pro něho problematická.

Je důkladný. Je mu jedno, co se má a co se nemá, a proto není tísněn obavami před nesplněnými příkazy či rozkazy. V konfrontaci z nadřízenými je ledabylý, nedůvěřivý.

   Muž technik je skutečně především zaujat technikou. Svět přístrojů a motorů jej fascinuje, fascinuje jej vše technické, a to většinou daleko více nežli jeho vlastní manželka v tom původním secesním smyslu. Ale má svou ženu rád pravou manželskou láskou, nenávidí milostné vzněty lásky kanibalské a vůbec nenávidí okázalost.

   Je obratný, šikovný, vytrvalý, houževnatý, dokáže se do problému zakousnout a nevidí pak nic jiného. Protože mu na jeho cestě k technice stále někdo vadí, buď tím, že má jiný názor (v práci), nebo že techniku odmítá (manželka), dokáže být zlostný, vzteklý, nakvašený, výbušný.

   Ve věcech lásky je neobratný až neohrabaný, lásku nedokáže projevit nahlas a jsou tací, z nichž se nepodaří vydolovat větu "mám tě rád". Na schůzce hovoří o motorech, vrtulích, lodích, letadlech, elektronice. V manželství nečekaně zmlkou a vůbec je jejich charakteristickým rysem zamlklost.

   Technik rozběsní hysterickou ženu k vražedným explozím, protože technik dlouho vydrží hysterickou agresi. Dokáže hysterické ženě uniknout tím, že prostě odejde. Technik však bohužel rozběsní izcela normální ženu, protože v ní svou zamlklostí vyvolává protestní vynucování dialogu. Technik je ochoten bavit se o motorech, nic jiného ho nezajímá. Peníze vyklopí do poslední koruny a žije skromně. Když utrácí, tak za součástky, popřípadě za technickou literaturu.

   Vzornou družkou pro život je pro technika "křehká hospodyně". Despotická hospodyně jej někdy nevhodně šikanuje a vzbudí jeho zlostnost. Hospodyně dobrosrdečná ho snese, pokud si ponechala svět svých přátel. Technik ochotně pouští ženu k přítelkyním, protože má alespoň klid pro své hobby. Právě to ale některé ženy nesnášejí a říkají jim: "Tobě je prostě jedno, kam já jdu" a technik na to odpoví: "Ano. A kam bys ostatně mohla jít?"

podle "Klíč k výběru parnera pro manželství" Miroslava Plzáka