Následující příspěvky jsou napsány podle knihy Miroslava Plzáka "Klíč k výběru partnera pro manželství".

   Hned od počátku vynucuje pozornost a lásku ustavičným pláčem, naříkáním a hořekováním. Velmi brzy naznačuje možnost sebevražedného jednání a je dokonce i schopna dokonané sebevraždy.

   Stále hovoří o chorobách, ale ne jako pravý a nefalšovaný hypochondr, který se nemoci bojí a žádá zjištění, že mu nemoc nehrozí, ale naopak běda tomu, kdo řekne - vždyť jste zdravá jako řípa. Touží  být nemocná.

   Vynutí si maximum ohleduplnosti a pardonování a ani tak není nikdy dostatečně spokojena s ohledy okolí.

   Ofenzívní variace se týká žen krásných, atraktivních, vyhledávaných.

   Z dosavadních rysů hysterické osobnosti nutno na prvním místě jmenovat neustálé vynucování obdivu a poct. Obdiv a pocty jsou prohlášeny za předstírané nebo nedostatečné. Např. řekne: "Nemysli si, že si mě tím vším koupíš..."

   Vynucují si soucit.

   Hysterická lhavost hysterických žen je charakteristická a je dána tím, že žena vytěsní se svého vědomí vše, co se nehodí k jejímu okamžitému postoji. Vymýšlejí události, jež se nestaly, hovoří o obdivu mužů význačného postavení. Zapřou to, co včera tvrdily, a běda, jsou-li nazvány lhářkami. To je jejich Achillova pata a za takový úder trestají ostudnými scénami, výbuchy, jimiž záměrně zraňují své děti proto, aby tím definitivně odrovnala manžela, neboť dobře ví, jak se zachvěje hruď muže, který vidí zbytečně týrat bezbranné dítě.

   Pokud se jí nedaří, může dostat hysterický záchvat.  Skácí se k zemi, jindy se začne dusit v charakteristickém místě kolem hrdla, jindy se dusí pocitem nedostatku vzduchu a prudce se rozdýchává, jindy cítí kroutivé křečovité svírání v rukou, někdy najednou oněmí a není schopna promluvit, někdy dokonce dočasně oslepne nebo ohluchne. To obvykle zabere. Když to žena zjistí, začne i simulovat.

   Je mnohomluvná. Chrlí nesmysly s kadencí rychlopalné zbraně, přičemž porovnání se zbraní není náhodné, protože cílem jejích slov je zasáhnout a ranit. Už na první schůzce nedovolí tato žena partnerovi, aby ji oslnil slovem. Samy se chápou iniciativy, hovoří na všechny témata.

   Dokážou však ještě další věci, po nichž v žilách stydne krev. Úmyslně stoupají na nebezpečná místa a chvějí se blahem, když muž bledne strachy. Utíkají v noci a přicházejí ráno záhadně zasněné, sednou neznámému motocyklistovi na tandém a nutí ho k rychlé jízdě, plavou nad zrádné hlubiny, a to všechno proto, aby manžel sípal strachy nebo vzteky.

Vyznačuje se:

Slastný pocit, jsem-li středem pozornosti.

Nesnesu, nejsem-li středem pozornosti.

Nesnesu, nejsem-li obdivována.

Protože mě nepolitovali, jsou to sobci a darebáci.

Muže všech typů drtí pláč ženy a veřejné skandály. A právě proto se hysterická žena upíná ustavičně na tyto dvě mužské slabiny a bodá jej tam nemilosrdně. A proto také v současné době návyků občanského spolužití, kdy skandál je ostuda a kdy pláč budí soucit, vládne v hysterickém jednání věčná plačtivost nebo věčný malérismus a bouřné skandalérie.

   Na pracovišti ji poznáte podle toho, že se jí nesmí nic vytknout, nesmějí se pokárat, nesmí se jim ani pohrozit, či co nejzdvořileji je napomenout. Vynutí si co nejohleduplnější jednání, protože v jejím slovníku se to nehemží nadávkami (to spíše doma), ale frázemi její blankytné morálky.

   Chci-li být hysterickou ženou, musím dokázat vstoupit na prkna života a sehrát své drama. K tomu je zapotřebí okázalost a velká slova.

   Okázale odejít středem patnáctičlenné společnosti a pronést: "Jsem tu vámi všemi vrcholně zhnusena.", to nedokáže žena hospodyně obávající se hostů jako myší nebo ropuch.

   Ženy hysterické si dokážou počkat na nejpříhodnější okamžik, aby svou akci provedly s náležitou okázalostí. Proto čekají, až se sejde dav nebo jen chumel lidí nebo jen přítel, přítelkyně, švagrová, sestra či tchyně.

Značný nedostatek studu a ostychu.

Protože hovorový jazyk má schopnost pozřít velkolepá slova a znehodnotit je, vymýšlejí hysterické ženy slova silná a neotřelá.

Užíváním těchto odposlouchaných frází vzbuzuje hyterická žena někdy dojem, že je iteligentní. Myslí si to často prostí muži technici, kteří nečtou beletrii.

Cítím-li potřebu si ulevit, naštvu svého miláčka.

Na samém počátku milostného vztahu nelze hysterickou ženu jen tak rozpoznat, protože hysterické ženy díky svému divadelnímu nadání a naprostému nedostatku ostychu

dokážou přehrát jakoukoli požadovanou roli.

Dokážou být právě tak vášnivými milenkami jakouzavřenými a chladnými dámami horujícími pro samotu a vážnost. Dokonce dokážou přehrát roli perfektní hospodyně, sportovkyně i intelektuálky.

U hysterické ženy lze velmi záhy vystopovat pozoruhodný povahový rys: Vidět sebe samu v tom nejušlechtilejším světle. Lze cítit jakousi zásadní nedotknutelnost v jejím názoru, postoji, tvrzení, rozhodnutí.

Umí kdykoli změnit původně zastávaný názor.

Má především svá práva a její partner pouze povinnosti.

Nesnese pohodu a klid.

Hysterická žena nesnese, aby se manžel dobře bavil, smál se, aby byl bezstarostný, veselý. To vše ji dráždí do nepříčetnosti. Hysterická žena chce, aby se manžel pro ni ustavičně trápil láskou, a když vidí, že to nejde, trápí jej jinak.

Svou žárlivost projevují nezakrytě

   Hned od počátku vztahu se ustavičně dotýkají problému nevěry a pronášejí na úkor své hrdosti věty: "A to si pamatuj, že kdybych se někdy něco dozvěděla, tak..."

   Manžel-ředitel přijde domů a oznámí, že musí na schůzi ke svému generálnímu, a manželka po něm hodá kufr se slovy: "Tak si táhni za tou děvkou, když je ti milejší než já..." Je přesvědčena, že schůze je jen záminkou k milostným rejům. Znám jednoho autoopraváře, který byl povolán na vojenské cvičení a jemuž jeho žárlivá manželka sdělila, že když půjde na cvičení, ona skočí z okna.

   Nikdy si je nebrat za manželky v naivní důvěře, že manželství jim dodá jistotu a že se odnaučí žárlit.

Svou žárlivost projevují skrytě

   Karel přijde domů a ony dospějí k závěru, že se nějak podivně radostně a zářivě usmívá. Pro ně je to sice příznak nevěry, ale zároveň jim dojde, že jeho nevěra je nedokazatelná. Dokonce vědí, co by Karlíček odpověděl a jak by se shodily. Proto místo na téma žárliveckého podezření vybuchnou, že si Karel neočistil boty a zamazal podlahu v předsíni. Nato Karel řekne, že se snad tolik nestalo, a v tu chvíli se žárlivecký běs provalí jako lavina: "Tobě samozřejmě na ničem nezáleží, ty tu podlahu nemyješ, já se tu dřu a tobě je všechno jedno.." Kdyby Karel namítl, zda si snad manželka nemyslí, že někde něco měl s nějakou dámou, pak žena skrývající žárlivost zařičí s energiií ještě mohutnější, protože to je to jediné, co nemíní připustit.

   Hrdé a žárlivé ženy jsou nesrozumitelné v jednání a jaksi nečitelné. V mládí najednou nepřijdou týden na schůzku a vymlouvají se někdy průhledně, ale někdy s takovou rafinovanou neprůhledností, že manžel až po desíti letech soužití pochopí, že jeho manželka na něho v podstatě žárlí.

   Žárlivá žena nikdy nedovolí svému muži, aby se dostatečně věnoval své práci, nedovolí mu aktivní záliby a hermeticky uzavírá soužití tak, že je nedýchatelné. Spolehlivě rozeznávacím znakem poruchové žárlivosti je její ustavičnost. Chvíle pohody jsou vzácné a stačí maličkost, aby se soužití na mnoho dnů a týdnů zakalilo. Poruchově žárlící žena odmítá návštěvy známých, vyhýbá se jakémukoliv kontaktu, kde by mohla být potencionálně nějaká "nepřítelkyně".

   Je žena asociální a ohrožuje finanční základnu především tím, že dělá dluhy. Muži poskytuje krásu nebo náruživost.

   Miluje dary a již jako slečna dary nepřímo vymáhá. Klidná česká dívka má k daru spíše rozpačitý vztah. Podle mého názoru je podtextem ekonomické nezdrženlivosti těchto žen především nekritická touha porovnávat se s "pavlačí", vytahovat se nad kamarádky, sestry, sestřenice, známé a kolegyně, prostě šokovat dav. Ženy ekonomicky nezdrženlivé a utrácivé mění manžele jako klobouk, a proto se ke konci svého života už ani nevdávají, ale jsou jen družkami těm, kteří počestně nebo nepočestně vydělávají peníze.

   Někteří muži jim propadnou způsobem zcela neuvěřitelným a slepě jdou za nimi. Je to tím, že z těchto žen nečiší cit, ani soucit, ani porozumění, ale divný chlad, který nás muže nutí rozpálit tato chladná ženská stvoření a získat jejich duši, která v podstatě neexistuje.

   Stále se zamilovávají a protože tím působí velký poprask ve svém okolí, mají snahu se prohlašovat za nejpočestnější z počestných, protože milovat je přece božské. Hysterickým ženám jsou podobné v tom, že jakmile se zamilují do cizího muže, ihned doma všechno řeknou a zároveň odmítnou milostná vyznání vlastního podvedeného manžela, který vzplane jako pochodeň, jakmile mu žena oznámí, že jej přestala milovat.

   Působí věčný rozruch a po prních dvou rozvodech se většinou přestávají rozvádět, poznají-li novou lásku. Zjistí totiž, že ty jejich "nové opravdové" lásky jsou stále jen stereotypními reprízami lásek minulých.

   Dokážou milovat jednoho muže třeba tři až pět let. Je-li muž schopen počkat, dokážou se tyto ženy vrátit.  Nejdéle vydrží, pokud je muž dokáže udržet v mocenské podřízenosti a citové závislosti. Narazí-li žena milostně nestálá na ostrého hocha, který dvakrát týdně nepříjde v noci domů, miluje jej třeba dvacet let a je pokorná jako kuřátko.

   Své nové milence dokážou obludit, jak se patří. Vyrvou otce zakotveným rodinám, střídají veselí a pláč, budí obdiv i soucit, ale stále ještě mimo hranice ženské hysterie. Mají totiž svou mez, za niž nejdou, nejsou-li milovány. Lásku nevydírají, nevynucují, jen ji nabídnou, zasejí a potom v plném rozmachu své duše i těla sklízejí její plody.

    Žena vyžadující méně často vysokou frekvenci styku od svého manžela, častěji od různých manželů. Celý život má snahu se ovládnout, což se jí daří až kolem sedmdesáti let. Muž zruinovaný nymfomankou je rozkošně zchátralý a posléze nenávidí sex jako takový. Nakonec jí dovolí milence (množné číslo) a je rád, že má chvilku pokoj.

   Nymfomanické ženy ale také dokáží mistrně skrýt svou poruchu a necudně manžely podvádějí. Jako milenka dokáže udělat v bytě takovou paseku, že panelový dům strne.

   Ženy eroticky nezdrženlivé nemají čas ani možnost pomyslet na muže a jeho patřičné uspokojení, takže závěrem možno říci, že jsou spíše milenkami obávanými než vyhledávanými.

   Pro hašteřivou ženu je hádka potřebou jako vzduch, voda nebo potrava. Už jako mladé dívky vetují pozdější hašteřivé ženy každý návrh svého milého a vždy si počkají, co řekne, aby mohly nesouhlasit. Nápadník řekne, že by se mělo jít do kina, a hašteřivá dívka navrhne, aby se šlo do lesa, navrhne-li mládenec, aby se šlo do lesa, navrhne hašteřivá dívka kino. Souhlas jí připadá jako pokora, nebo dokonce jako něco nepřirozeného a nenormálního.

   Existují dva typy vrozeně hašteřivých žen. Ty první jsou permanentní oponentky.  S ničím nesouhlasí, vše odmítají a návrhy muže nějak znehodnocují. Je s nimi kříž, ale horší je druhý typ, kterým jsou ženy rýpalky. Nestačí jim, že s ničím nesouhlasí, ale samy aktivně a dokonce od samého počátku agresivně vynucují souhlas v něčem, o čem vědí, že muž nebude souhlasit. Těmto ženám připadá klid a pohoda domova jako nějaký nedostatek a obvykle vycházejí z pochybné životní filozofie, že muže je třeba ustavičně nějak atakovat, aby nezahníval. Hašteřením ovšem nikdy doma nestvoříme manžela čiperného a agilního, ale nasupeného, vzteklého a mstivého.

     Je ustavičně naříkající, štkající, žena, která nesnese nejistotu, novosti, obává se, že ji muž opustí, že zůstane sama, že vážně onemocní, že ji opustí i děti. Ona není žárlivá, jen se bojí, aby neosiřela, protože nedokáže žít bez pomoci. Od ženy hysterické se liší především tím, že si pláčem nic nevynucuje, nevydírá, nežádá ujištění.

   Někdy jsou to ženy neobratné, nešikovné, pomalé, které docela správně usuzují, že je to na nich poznat. Jsou pak nejisté, posléze si vyčítají, že k ničemu nejsou, a doma se chovají ustrašeně a bojácně. Lásky se bojí, protože počítají s tím, že v lásce selžou a budou trpět. Vyhledávají tzv. jisté přítelkyně, jimž často oddaně slouží jako školačky.

   Někdy reagují na maličkost výbuchem pláče a zase oproti hysterickým ženám, s nimiž jsou často zaměňovány, se za takový výbuch stydí, nic jím nesledují. Jsou absolutně neprůbojné, proto jsou vždy po velkém zdráhání získány nějakým vytrvalcem, který pro tyto ženy nebývá tím správným hochem.

   Mají-li gynekologické obtíže, tak nevyhledávají hned tak gynekologa. Bojí se zubaře, bojí se jakéhokoli vystoupení na veřejnosti, ať už na podnikovém večírku, nějaké slavnosti, či třeba jen na schůzi.

   Jsou neschopné nevěry, protože v každém dalším muži vidí další zdroj trápení. Jsou zcela prosty kariéristických úmyslů, do budoucnosti hledí pesimisticky, ale odevzdaně. Bojí se o své děti a nerady je někam pouštějí.

   Na přecitlivělé ženě ztroskotá muž otevřeně veselý a dobrosrdečný, vztekloun, záletník, muž citově chladný. Ale klidné manželství vzniká s mužem puntičkářem, pedantem nebo rovněž mužem přecitlivělým. Znovu opakuji, že se spíše snesou dva pesimisté než dva optimisté.

Je třeba si uvědomit, že když si manželka ráda zahraje volejbal, neznamená to že má vlohu ženy sportovkyně. A naopak, když  sportovkyně dokáže uvařit večeři, neznamená to, že má vlohu ženy hospodyně. Vloha ženy sportovkyně znamená, že žena je částí své osobnosti nebo osobností celou strhávána ke sportu, pohybu a sportovnímu klubu.

   Kombinace ženy hospodyně a ženy sportovkyně je velmi vzácná a rozporná. Je to neklidná povaha, která tápe a hledá definitivní orientaci. Je pak rozhodující, co převažuje a co v životě u tohoto typu zvítězí.

   Už jako dívky v mladém věku udivují dochvilností, s jakou chodí na schůzky a potom tím, že sportovnímu klubu dlouho dávají přednost před láskou. Dlouhá léta hraje v jejich životě magickou roli trenér, do něhož se zamilují láskou idolizovanou, ač ji trenét obvykle šmahem změní v lásku faktickou a konkrétní (většinou krátkodobou).

   Ženy sportovkyně mají následující klady: Snášejí mužovu aktivní zálibu a dokonce ji podporují. V domácnosti jsou ledabylé, dokážou perfektně improvizovat a k domácím pracím nutí muže docela únosným způsobem. Bývají neuvěřitelně důvěřivé, a proto dokážou naletět klasickým záletníkům našich dnů. Děti vychovávají neproblematicky, klidně, se správnou ledabylostí a věcností. Teprve v zostřených variantách mají i své zápory.

podle "Klíč k výběru partnera pro manželství" Miroslava Plzáka

   Je to ženské stvoření družící se odmalička do různých vodáckých a tremských part. Stan, voda a parta jí jsou teplým domovem a dokáže zaslzet v oranžové záři táborového ohně. Má ráda tu "švandu", čundry, nedokáže žít bez přírody a bez party. Tam se také buď setkává se svým nastávajícím, anebo ho tam přivádí z prostředí zcela cizího. Vznikají tak buď průlomy na citové i společenské úrovni, nebo se přivedený muž podrobí, zasimiluje, někdy i zotročí. Projev jednoho  za všechny: "Slyším-li slovo keňa, propadám děsu, ale jet musím. Eva by mi to nikdy neodpustila."

   Žena tábornice je schopna vzít na vodu dvouměsíčního kojence. Jedna taková Eva tábornice málem utopila devítiměsíční holčičku a byla právem odsouzena sice k mírnému, ale přece jen krajským soudem potvrzenému trestu.

   Ženu táborových ohňů si nesmí vzít nikdo jiný nežli ten, kdo je schopen tomuto kouzlu propadnout. Přesadíte-li ji nějakým násilným milostným činem, tím, že na sebe strhnete její lásku, do jiného prostředí, tak vám buď uvadne jako jarní kytička, nebo vám bude věčně vyprávět, jaké to bylo krásné na vodě k ránu, tedy v okamžiku, kdy se normální muž chvěje ve stanu zimou a přísahá si, že už nikdy nikam pod stan nepojede.

   Žena tábornice je ta, která vydrží a která dále i své potomstvo vede k lásce k tremskému životu. Jsou tedy ve své podstatě citově vyrovnané, veselé, většinou dobrosrdečné, družné, důvěřivé, trochu naivní, pracovité, nezáludné.

   Těmto ženám někdy jejich životní šance vyjde a někdy něco někde vyhrají a dají nějaký čas pokoj nebo nikdy nic nevyhrají a pak jsou celoživotně neuspokojené.

   Závodnice nesportuje, ale závodí čili nejde jí jen o fyzickou kondici, ale i o výsledky. Do profilu této ženy se již dere touha po uznání. Někdy je to soutěživost zdravá, někdy nezdravá, zavánějící příznaky osobnosti hysterické.

   Pokud se závodnici něco nedaří, jde rodina a manžel stranou. V některých případech je to opovrhování a zanedbávání povinností ženy až provokující a odsouzeníhodné, někdy jakžtakž únosné. Muž "koníčkář" si po boku závodnice libuje. Prostý hodný muž se do závodnice zamiluje a neustále jí závodění nějak znemožňuje, mimo jiné i těhotenstvím.

   Ženu závodnici, jíž se závodění nedaří, lze nakonec zlomit do hospodyně, ale celý život jí zůstanou smutné oči.

   Jakmile se závodnicím brání v závodění, reagují agresí a později únikem.

   Závodnice si z domácích prací někdy vytvoří objekt kondičního tréninku. Pak samy nosí naftu do pátého poschodí poklusem, záměrně nosí těžké tašky s nákupem a měří si čas, jak dlouho dokážou bez odpočinku drhnout parkety. V takovém případě jsou požehnáním pro lenivého muže. V tom je vůbec rozdíl mezi závodnicí a asketickou sportovkyní, že totiž závodnice nenutí manžela do sportu. On jí tam někdy dokonce vadí.

   Lenivé muže mají celkem rády, hledí na něho jako na invalidu a obskakují ho. Jsou neúnosné pro muže puntičkáře a žárlivce. Děti vychovávají velkoryse, bez nátlaku, doma mívají středně únosný nepořádek a ložnici zdobí všelijaké tělocvičné nářadí.

   Většinou fyzicky zdatné, ztepilé ženy, od mládí cepované v nějaké sportovní organizaci, jejíž předpisovost přeháněly. V oblasti svého sportu jsou putičkářské, jinak nikoli.

   Do manželského života si nesou rozhodnost zbavit obydlí všeho luxusu a všeho, co podporuje fyzické pohodlí. Jsou dochvilné, vaří prostá jídla a bdí nad fyzickou kondicí celé rodiny včetně manžela. Odmítnou muže kuřáka, nesnesou ani přičichnout k alkoholickému nápoji a nedovolí pít černou kávu.

   Oblékají se komicky, ovšem úsporně a podle potřeb pohybu a jeho případných cílů.

   Jejich údobí předmanželské sentimentálně romantické lásky je poznamenáno zvláštním milostným asketismem, který spočívá v tom, že prvnímu polibku předcházejí dlouhé pochody a túry včetně spaní pod stanem.

   Jsou přísné a nesmlouvavé, a proto se většinou neprovdají. Narazí-li na sportovce asketu, lze litovat jen jejich děti, pokud se nevyvedou po rodičích. Mohou se snášet s mužem pedantem, ale ten jim obyčejně fyzicky nestačí. Pokud se neprovdají, skončí buď jako organizátorky tělovýchovy nebo jako zarputilé turistky spřádající stovky kilometrů ročně. Nikdy neodpustí nevěru a odhaleného záletníka jest co litovat.

   K erotice mají nedůvěřivý přístup, ale toulajíce se samy po lesích bývají tu a tam znásilněny. S touto životní katastrofou se smiřují snáze, než by člověk řekl.

   Do poradny jsou schopny přijít proto, že po desetiletém manželství odhalily, že jejich manžel vlastně celou tu dobu tajně kouřil. Dají si ale vymluvit, že opustit pro tento přestupek vícečlennou rodinu je nesmysl.

   Mají se vyhledávat výlučně jen s mužem zcela stejného založení. Pro všechny ostatní muže jsou nebezpečím a hrozbou.

podle "Klíč k výběru partnera pro manželství" Miroslava Plzáka

   Perfektně vede domácnost, je doslova přilípnutá ke kamnům, ale s úsměvem a sezpěvem na rtech. Je družná, veselá až hlaholivá. Je navíc energická, optimistická, velkorysá, s ničím se nemaže, ani s nevěrným manželem. Znám jednu takovou dobrosrdečnou hospodyni, která zprominutím zkopala svého záletníka do dvouměsíční pracovní neschopnosti.

   Postrádají obvyklého puntičkářství při vedení domácnosti jež vídáme u čistokrevných hospodyň, milují společnost a družné veselí. Milují i trochu rozruchu, rády tančí, dokáží se i napít.

   Nejlépe si rozumějí rovněž s mužem otevřeně veselým a dobrosrdečným. Rychle vzplanou, pohádají se a obratem se usmíří. Brilantně likvidují muže křehké, žárlivce, fanatiky, alkoholiky, lenochy.

   Jsou vyladěny antihystericky: žádné protesty, simulace, předstírání, vymáhání soucitu či obdivu, žádná touha být středem pozornosti.

   O ní  lze říci, že se drží kuchyně jako tonoucí stébla. Od časného mládí pípá písničku o klícce rodinné a je zajímavé, že velmi často podlehne, lépe řečeno naletí ostrým hochům z rodu flinků, flákačů a chronických alkoholiků. Manželky chronických alkoholiků jsou křehké hospodyně, pokud nejsou z rodu žen líných a barových. pokud si nevyberou muže křehkého založení, skončí jako ženy hořekující.

   Citová křehkost způsobuje, že jsou svrchovaně nesmělé, a proto nevybírají samy, ale vždy jsou vybrány mužem. Stěží dokážou odmítnout a berou prakticky kohokoli. Jsou zakřiknuté a stydlivé.

   Rozvodu se děsí tak, že někdy raději pustí plyn, než by se rozvedly. Právě tak se děsí společnosti, jakáchkoli novot, všeho, co by mohlo narušit jejich představu tradičního manželství.

   Nejméně párových korozí vzniká nejen s mužem rovněž citově křehkým, ale i pedantským, puntičkářským, svrchovaně svědomitým.

   Vštšinou nedbají na svou krásu, oblékají se neolázale, když se něco stane nebo když hrozí, že by se něco mohlo stát, lomí rukama.

   Nesmlouvavá matriarchální žena, vládce domu a nemilosrdný generál rodiny. Muže dokáže vycepovat do role jednoho ze svých dětí. Superpracovitá, zasmušilá, přísná, zahořklá.

   Tyto ženy vždy vedou rodinnou kasu a na zbytečnosti uvolňují prostředky jedině proto, aby byli trumfnuti sousedé. Návštěvy se musí přezouvat, děti jsou ustavičně a nemilosrdně smýčeny a ostře vedeny k poslušnosti a pracovitosti.

   K erotice mají vztah rozpačitý, posléze však věcný až odmítavý. Může se stát to, co se stalo zcela konkrétnímu vedoucímu prodejny, kterého "hospodyně tyran" v okamžiku blížící se rozkoše důrazně odložila stranou a šla se podívat, jestli na verandu nezatéká voda.

   Může se stát, že se "tyran" zamiluje, a pak to doslova lítá. Znám středoškolskou kantorku, která se při zájezdu na Sicilii zamilovala do sicilského námořníka. Po návratu týden civěla do stropu a nehlesla. Děti kvílely a manžel si rval vlasy. Po týdnu vstala a vzala chod věcí do rukou, jako by se nic nestalo.

   Hospodyně tyran sama po dokonalém uvážení lapne budoucího manžela a zřídka se při výběru mýlí. Již na první schůzce vyslechne svého nápadníka jako vyšetřovatel policie a nějakého kvokajícího intelektuála odhodí jako zrezivělý kastrol. Hledá muže klidného, pracovitého, svědomitého, spolehlivého, který jí nemusí připomínat ani Delona ani Belmonda. Vybraný muž si pak zarevoltuje jedině tehdy, když se mu podaří nejvýše tak jednou do roka se opít.

   Vybere-li si náhodou špatně, je zlá, krutá, mstivá, tvrdá. Manželství je pak zahořklé, ošklivé, někdy až hrůzné. Má svého ideálního partnera - muže "technika dříče".

  Jsou velmi pracovité, čistotné, muže vyhazují z kuchyně, chce-li se jim plést do jejich teritoria. Jsou citově stálé, klidné, věcné, v sexuálním životě trochu ostýchavé. Mají rády své rodiče, dokonce i své příbuzné, ale mají je rády způsobem sympatickým a nevtíravým. Nevyhledávají nevěru, ale jsou nevěry schopny. Ovšem nevěry, která se nedotkne kořenů manželství! Manžel obyčejně nic nezatuší. Nejsou vůbec okázalé, spíše skromné a společensky plaché.

   Určuje je zcela zvláštní životní postoj, že totiž aniž by jim to někdo řekl, považují domácnost za svou věc. 

   Nerady chodí do společnosti, nemají v lásce hosty mimo své rodiče nebo příbuzné. Často bývají žárlivé.

   Nemají hobby čili aktivní zálibu a nerady dovolují hobby svým manželům. Dostanou rozum nejdříve po 10 letech manželství. Většinou tehdy, když zjistí, že pohodlí, jež poskytují muži, je spolehlivou zárukou trvalosti manželství.

   Jsou přehnaně šetrné, spořivé. Nemají rády cokoli luxusního a nerady vyhazují peníze za dovolené, obrazy, divadla, někdy i společenské ošacení. Ale vůbec nelitují peněz za nemovitý majetek. Bývají velmi často tvrdohlavé a neústupné.

podle "Klíč k výběru partnera pro manželství" Miroslava Plzáka

Hlavním zaměřením těchto žen je "vyšší kultura", ovšem zvěcněná hospodyňskou vlohou.

   Jsou poněkud přecitlivělé a snadno podléhají párovým korozím. Na druhé straně se ale dají poučit a v poučování kohokoli nacházejí půvab a požitek. Přistupujeme-li k nim promyšleně jsou schopny dát muži za pravdu a změnit se. Čistokrevné intelektuálky jsou příliš drsné v prosazování svého životního stylu, který je ovšem zcela prázdný. Intelektuálky zabarvené hospodyňstvím postrádají násilnosti čistokrevných intelektuálek. Jsou to skvostné ženy a po krátkodobé krizi, v níž si vyjasní, čeho je a čeho není jejich miláček schopen, se přizpůsobí. Nesmíte jim ale brát jejich koncerty, vernisáže a von Karajana.

Senzační ženská, která bez řečí uvaří, vypere, vyčistí, potěší a pak jako neúplná hospodyňka, tedy "hospodyně", jíž domácnost jako výlučný a jediný objekt pro život nestačí, nehledá další realizaci v hobby, jak by činil muž, ale v úniku do kinosálů a do světa, který vytvářejí konzumní televizní inscenace.

   Tyto ženy přečtou úžasné spousty beletrie, navštěvují zcela soustavně happyendové filmy a do hluboké únavy sledují potřetí jednu a tutéž televizní inscenaci. Čistokrevná hospodyně jde do kina jen občas a hledí nedůvěřivě na svět vysněný režisérem a scénáristou. Hospodyně lehce říznutá intelektuálkou nedokáže bez tohoto druhého světa vůbec existovat. Nezachce se jí "posedět a popovídat", častěji se jí zachce jít do biografu, ale ony dokonce dokážou jít do kina samy.

   Radím ostouzet muže, kteří je neomaleně napadají a vyčítají jim, jakže mohou číst takové blbosti a koukat na takové pitominky. Zasluhují strávit jeden večer s čistokrevnou intelektuálkou nebo dvě hodiny s ženou hysterickou.

Je to milé, celkem půvabné ženské stvoření, čekající dlouhé týdny trpělivě na příležitost "projevit" se. Má za sebou boj první manželské krize, v němž prohrála na celé čáře, a bylo jí určeno doma zmlknout, pokud jde o odtažitá témata. A pak se najednou objeví nějaký strýček, bratranec, někdy nový kolega, nadřízený, jenž, náležitě oťukán, je někde v ústraní zmasírován problémem seberealizace.

   Znám zakřiknutou intelektuálku, jež se po letech zase "rozhovořila", když byl manžel sklácen těžkým zánětem nosohltanu a nedokázal se bránit.

   Některé to zkoušejí na dorůstajících dětech, ale zde se většinou dočkají bolestného zklamání. Podle ověřených informací odbyl jeden patnáctiletý klacek svou matinku intelektuálku, jež to u něho zkoušela se seberealizací, slovy: "Mámo, dej se vyšetřit!"

   Zakřiknutá intelektuálka se stává agresivní, jakmile vypije více alkoholického nápoje, než její organismus snese. Pak okolí "hledí" a "zírá".

Intelektuálky bolestínské rády vzkřikují: Kde to jsme, v jakém světě to žijeme!

   Jsou ukřivděné, ale jsou schopny za zvuku tiše pronášených katastrofálních věšteb uvařit únosný oběd, vkusně stolovat a nakonec i umýt nádobí.

   Rychle vzdávají boj s mužem a své celkem únosné zotročení vítají jako příležitost k potvrzení své životní katastrofy. Nepláčí příliš a nafňukají! V tom je jejich přednost, ale jakmile bytem "zazní" ticho, zahlučí svou úvahu jednoznačně nabádající k masové sebevražednosti jakožto jedinému východisku, ač si samy nikdy na život nesáhnou. Jejich děti se chvíli děsí matčiných zlověstných kleteb, ale pak si na ně zvyknou tak, jak to dokáže jedině duše dítěte.

   Dvě bolestínské intelektuálky se dokážou vyhledat v davu a vroucně se milují láskou ryzí a přátelskou.

   Nenaleznou-li se dvě bolestínské intelektuálky, pak to schytá manžel. Manžel, co vrba není ovšem spolehlivé spojení dvou funkcí, i když žena intelektuálka (snad jako jediná z žen) dokáže vést jednostranný dialog, neboť hovořívá a stačí jí, že muž jen poslouchá a nekomentuje. Intelektuálskou vlohu lze zdusit do únosných mezí, ale přece jen to dá práci. Pro všechny typy intelektuálek je zakázán muž zamlklý, technicky zaměřený. Je to takzvaný "muž technik".

   Pro ženu intelektuálku je typické, že nejraději hovoří o věcech, jimž nejméně rozumí.  Lékařka intelektuálka hovoří především o malířství, malířka intelektuálka o psychologii, psycholožka intelektuálka o vaření a kuchařka intelektuálka třeba o sexuologii.

   Tak jako sportovkyně sportuje, hospodyně vaří a pečuje o domácnost, intelektuálka především hovoří. Intelektuálka je fanatičkou mluveného slova.

   Nejvíce ze všeho milují intelektuálky odtažitá témata, jako problém seberealizace, životní jistoty, životního naplnění. Skoro všechny kouří zcela zvláštním a protivným způsobem. Pokud se jim nezdaří zmordovat těmito tématy svého manžela, uchylují se k přítelkyním a někdy přátelům, jimž přichystají nezáviděníhodné chvíle.

   Intelektuálka je žena většinou společenská, ráda pořádá "soaré", zve hosty a ráda chodí na návštěvy. Neustále vstupuje do hovoru mužům. Zatímco inteligentní žena založení hospodyně může být duchaplná a vtipná, intelektuálka tyto vlastnosti postrádá. Když něco pronese, tak manželovi naskočí husí kůže a pánové se ošívají trapností. Jsou manželé, kteří nepoznají, že si vzali ženu intelektuálku, a domnívají se, že mají ženu oslnivě inteligentní. Budiž jim požehnáno.

   Žena intelektuálka pečuje o domácnost zcela nesoustavně, pokud není nad kuchyň vůbec povznesená. Někdy uvaří, ale to je většinou malý pokus o atentát na žaludeční sliznice členů rodiny, protože dává přednost především koření.

   Děti vychovává "moderně", což dopadá tak, že jim chvíli všechno dovolí a pak zmožena hněvem je nespravedlivě trestá.

   Intelektuálky říkají o všech ostatních ženách, že jsou až na jisté vyjímky blbé, k vyjímkám patří ženy, které žijí mimo území ČR nebo jsou už dávno mrtvé.

   Schéma dialogu ženy intelektuálky je následující:

   Muž: "Ta Petra Janů zpívá čím dál tím líp."

   Intelektuálka: "Přece nezáleží na tom, jak kdo zpívá, ale jaký je to člověk. Tady vidíš, jak jsi povrchní."

   Před ženami intelektuálkami není dobré si nějak postesknout, protože při obvyklé a běžné frázi, jíž si ulevíme, například: "Ten život stojí za starou bačkoru...", intelektuálka ožije, ihned si zapálí cigaretu a začne diskutovat o smyslu života.

   Mimo čistokrevné intelektuálky znám 2 typy odvozené - zakřiknutá a bolestínská. 

podle knihy Miroslava Plzáka "Klíč k výběru partnera pro manželství"