Byla jsem na přednášce Mgr. Marie Janšové o numerologii. Paní Janšová ale také mluvila o duchovnu, zopakovala fyzikální zákony, které platí. Říkala, že všechno, co se stalo, se stát:

a) muselo - protože předtím se stalo to a to, já jsem taková jaká jsem, druzí jsou takoví
                   jací jsou, ten si přeje to a ten zase tamto....

b) mělo - aby se duše vyvíjela

Dřív jsem si myslela, že až se moje duše více zdokonalí, pak víceméně nebudu mít problémy. Teď si myslím: stačí, aby si člověk příliš cenil někoho nebo něčeho. Pak si začne přát něco, co nedomyslí, ono se mu to splní, takže dostane to, co původně nechtěl. A když na to nepřijde, začne se roztáčet kolotoč problémů.

A život je přece pohyb, ne?  

     Celá řada lidí se modlí za uzdravení, jehož se jim dostává na mnoho různých způsobů. Běžně se o naše zdraví starají lidé pracující ve zdravotnictví. Avšak modlitba má rovněž moc nás vyléčit. Během jednoho výzkumu, uskutečněného v roce 1988 na Kalifornské univerzitě v San Francisku, rozdělili kardiologové metodou náhodného výběru 393 pacientů s nemocným srdcem do dvou skupin. Za jednu se modlili dobrovolníci, kteří ovšem pacienty neznali, zatímco za druhou se nemodlil nikdo. Pacienti z první skupiny měli při uzdravování méně komplikací a potřebovali méně lékařských zásahů. V nedávném průzkumu veřejného mínění, který se konal ve Virginii, přes 14 % dospělých lidí připustilo, že byli vyléčeni pomocí modlitby či Božího zásahu.

     V průběhu celých dějin vždy existovali lidé povolaní zastávat úřad léčitele, lidé nadaní zvláštní schopností modlit se nad chorými, právě tak, jako to dělali Ježíšovi apoštolé. (Takoví lidé nedisponovali vlastní mocí - pokud došlo k uzdravení, vždy přicházelo od Boha.) V dalších případech nemoci mizí, nadchází emoční klid, aniž by kdokoli zasahoval.. "Lékaři dnes více než dříve spolupracují s pacienty, aby mohli postoupit jejich chorobopisy nebo rentgenové snímky pracovníkům výzkumu," říká Harald Bredesen, pastor a autor díla Potřebujeme zázraky? " V dnešní době existuje množství přesvědčivých důkazů a mnoho lidí z nich usuzuje, že některá uzdravení jsou skutečnými zázraky."

     Bůh chce, aby jeho děti byly v pořádku, a dokáže kohokoli okamžitě vyléčit. Ale často dojde k vyléčení až po dlouhé době a někdy vůbec. Proč?

     Nesmíme se nikdy dopouštět toho omylu, že bychom obviňovali ať už sami sebe nebo toho, kdo churaví, neboť pouze Bůh zná poslední tajemství života a smrti. Je ovšem možné, že někteří z nás svému vyléčení brání sami. Existují důkazy, že zlost, mstivost a další negativní emoce mohou někdy uzdravení zabránit. Jak nám připomíná jedno africké přísloví: "Kdo odpouští, končí svár..." a činí tak veliký krok na cestě k tělesnému i duševnímu zdraví.

     Bůh také může vyléčení odložit a využít našich obtíží k tomu, aby nás duchovně posílil a pozvedl na úroveň, na niž budeme schopni porozumění, soucitu a moudrosti, jichž bychom jinak nemuseli dosáhnout. To, co zpočátku můžeme považovat za zbytečné strádání, se později může ukázat povoláním ke slávě a výzvou k růstu, či dokonce cestou, jak nabýt schopnosti pomáhat ostatním. "Nejlepší lékaři jsou často ti, kteří sami prodělali nějakou těžkou chorobu," zjišťuje dr. Bernie Siegel, autor díla Láska, medicína a zázraky. Jenom ten, kdo trpěl rakovinou, může pochopit specifičnost utrpení druhého člověka, jemuž byla diagnostikována táž choroba - a poskytnout mu ten správný poměr mezi útěchou a péčí.

podle "Důkazy o zázracích" Joan Wester Andersonové

Přemýšlím

Říká se modli se, ale jak se modlit, když člověk ztratí důvěru? A tady je důležité i kde člověk žije, neboť "Bůh promlouvá i skrze člověka". Hodně pomáhá víra jiných lidí, projevy důvěry obecně, například úsměv, dotyk.

     Hodně lidí asi zná dětskou říkanku "Polámal se mraveneček", která je podle mě hodně pravdivá.

     Ne vždy se duše vtělují ihned. Někdy čekají po celá staletí na vhodné životní okolnosti a vtělují se v celých skupinách. Když esoterici hovoří o karmických skupinách, míní tím lidi, kteří žili v jisté době současně a nyní se opět zrozují na stejném místě a ve stejném čase spolu.

   Edgar Cayce hovoří o španělské občanské válce (mezi první a druhou světovou válkou) a říká, že lidé v této válce byli někdejšími španělskými konguistadory šestnáctého století a zde vypláceli silný karmický dluh.

   Lidé z Atlantidy se začínají rodit nyní koncem dvacátého století v západních zemích s velkými technologickými poznatky. Rovněž i ostravský jasnovidec Kuchař, jeden z vedoucích duchovní asociace "Bratrství" ještě před svým odchodem z tohoto světa řekl: "My přijdeme opět a nepřijdeme sami. Spolu s námi přijde větší počet zpřízněných duší z vesmíru a budeme pokračovat v činnosti pro obrodu lidstva, kterou jsme započali."

podle "Karmická astrologie" Vladimír Sládeček

   V "Knize duchů" se Allan Kardec táže svého duchovního vůdce: "Může se duch, který nyní má mužské tělo, v příštím vtělení zrodit jako žena?" Odpověď zněla:"Ano, jsou to stejní duchové, kteří oživují muže a ženy."

   Stejně i ve starém Egyptě ve spisech Herma Trismegista se Horus ptá své matky Isis, zda duše jsou mužské nebo ženské. A bohyně mu odpovídá: "Duše, synu můj, jsou od přírody stejné: nejsou duše ani mužské. ani ženské, tento rozdíl je pouze v inkarnovaných tělech,"

   Dle Buddhy může být poslední reinkarnace jen mužská. Dle indické tradice je inkarnace jako žena úpadek, při kterém duše pyká za své hříchy minulosti. Poslední slovo má apoštol Pavel: "Není ani Žid, ani Řek, ani sluha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Neboť všichni jedno jste v Kristu Ježíši." (Galat.3,28)

podle "Karmická astrologie" Vladimír Sládeček

Každou svou myšlenkou totiž vysíláte energii, která k sobě přitahuje všechny energie sobě podobné a po kruhu se vám pak vrátí v obrovském množství . V daleko větším, než jste vyslali. Pokud tedy budete myslet jen samé hezké a pozitivní věci, pak se takové věci budou dostávat také zpátky k vám. Pokud naopak budou vaše myšlenky plné strachu, nedůvěry, závisti nebo negativity, nemůžete se dočkat ničeho příjemného. Všimněte si, že lidé, kteří stále jen nadávají, na všechno a na všechny , nebo se bojí cokoli říct nebo udělat a patlají se dokola ve svých problémech, mají stále smůlu. Jsou nemocní, většinou i chudí a nic se jim v životě nedaří. Do vašich myšlenek vám nikdo mluvit nemůže. Proto si za ně zodpovídáte jen vy sami. První úkol naší duchovní posilovny tedy zní: Naučte se hlídat vlastní myšlenky. Je to těžké, ale jde to. Uvědomte si, že i když se vám něco nepříjemného přihodí, máte více možností, než se jen naštvat nebo mít špatnou náladu. Taky se tomu můžete zasmát, vzít to jako zkušenost a říct si, jak je fajn, že už víte, kudy příště ne. Problém se vaší špatnou náladou nevyřeší. Tak proč si jí vybíráte? Vyberte si jinou možnost své reakce. Je to jen na vás. Každičká myšlenka je důležitá. Všechny myšlenky proměňujte v pozitivní a uvidíte, že se vám jako mávnutím kouzelného proutku začne dařit. Když už se stane, že některou negativní myšlenku neuhlídáte a ona vyjde na povrch, pak ji v klidu odešlete nahoru do světla, tam si s ní už poradí a vy ji nahraďte jinou, pozitivní. Uvidíte, že vašich myšlenkových omylů bude stále méně a že brzy začnete překvapovat sami sebe.

podle tety Kateřiny

V našem osudu nehraje náhoda vůbec žádnou roli. K tomu, aby se člověk vyvíjel , potřebuje impuls. Bez takového podnětu by se vůbec nic nenaučil. A k tomu je nám právě dobrá karma. Karma je ta nejvyšší forma spravedlnosti ve vesmíru. Všechny podmínky našeho života totiž vznikají jako přímý důsledek našeho minulého chování. A tak nemůže existovat žádná nespravedlnost , nerovnost ani neštěstí. Budha řekl: Chceš-li znát minulost, pozoruj přítomnost. A chceš-li znát budoucnost, rovněž pozoruj přítomnost. Základní poučka tady zní: Prospěješ-li druhému, prospěješ sobě. Uškodíš-li druhému, uškodíš sobě. To je základní pravidlo karmického zákona. Od okamžiku stvoření naší duše se nám všechno co vytvoříme, vrací zpátky. To dobré i to špatné. A jen my sami se můžeme svobodně rozhodnout, jak budeme ve které situaci jednat. A pokud pochopíme tento princip karmy, pak je jasné, co budeme prožívat v budoucnosti, jako následek svého jednání. Karma je proces učení, který jsme si sami vybrali. Všechny fyzické i psychické potíže i osobní tragedie jsou karmického původu. Když žalujeme na svůj osud a stěžujeme si na svá trápení, tak se vlastně ohrazujeme proti své vlastní volbě a ne proti volbě nějakého Boha, který s námi špatně nakládá. Proto nemá nikdy smysl někomu něco závidět. Každý má jen o, co si vybral a co si zaslouží. Karma není ale jen to špatné, co si s sebou neseme. Také třeba naše minulé tužby a úsilí se nám dnes mění ve schopnosti. Nebo naše opakované myšlenky se stávají našimi sklony. Ať už jsme si karmu připravili jakoukoli, naše zkušenosti se budou opakovat tak dlouho, dokud nás nedovedou ke zmoudření. Pokud touha vlastnit, činit nebo být něčím trvá, karmické důsledky zůstávají stále platné. karma putuje s člověkem jako stín. A je to jeho stín. A tak často člověk stojí ve svém vlastním stínu a diví se, proč je tma. Svůj osud v tomto životě jsme si vybrali sami, abychom měli možnost pochopit všechny souvislosti, které ke svému dalšímu vývoji potřebujeme. Ale to neznamená, že bychom měli přijmout tento stav s tím, že se s karmou nedá nic dělat, než ji protrpět. Je třeba každou situaci uvítat jako úkol nebo zkoušku, protože jen na takových situacích se můžeme naučit to, co potřebujeme a co jsme si pro tento život vybrali se naučit. Pokud vše pochopíme a nevytvoříme si další negativní situace do budoucna, pak máme vyhráno. Nezapomeňte, že to, co myslíte a tvoříte dnes, budete nejpozději v příštím životě žít.

podle tety Kateřiny

Věčné otázka: Nakolik je vše předem dáno a co můžeme ovlivnit sami?
Já si představuji naši existenci jako velikou divadelní hru. Jsou v ní předem napsány všechny liské osudy do posledního detilu. Každý život je jedna divadelní role. přee svým narozením si vybereme roli, na které se můžeme nejlépe naučit to, co právě potřebujeme. Výběr role záleží na nás samotných. My sami se do ní obsadíme. Ale potom už průběh námi vybraného života je dán. Veškeré události "náhody", okolnosti, i smrt proběhne podle námi předem vybraného plánu. To nezměníme. na nás však záleží, jak tu roli zahrajeme. Jak se nás která situace dotkne a nebo ne. jestli budeme propadat depresi a nebo brát každou situaci jako příležitost k růstu.
Představte si to jako představení Hamleta. Když do hlavní role by byl obsazen třeba pan Hrušínský, bude to docela jiný Hamlet, než kdyby ho hrál například pan Kemr. Bude reagovat jinak na situace, bude mít jiný humor, každého z nich se dotkne jiná věc a přístup k problémům bude také jiný. A přesto se v té hře budou říkat tatáž slova, děj i každá scéna zůstane stejná a také její konec. A přitom každý z těch dvou si z ní vezme právě to, čeho je schopen a čeho je mu třeba.

Takovým právě "svým" přístupem k dané roli- tedy životu si pak můžeme ovlivnit i svou další budoucnost. pokud totiž správně pochopíme vše, co jsme měli, v dalším životě nebude třeba podobnou lekci opakovat, ale budeme se moci vrhnout na další úkol, který potřebujeme pochopit.

podle tety Kateřiny